Jaromír Novotný, bývalý diplomat, bezpečnostní expert, architekt vstupu ČR do NATO

Článek

6.2.2012

Jaromír Novotný: Nastala únava Západu

S bývalým náměstkem ministra obrany ČR, o roztříštěnosti české zahraniční politiky, o smyslu NATO v dnešním světě, o limitech organizace a roli České republiky.

Jaromír Novotný byl náměstkem ministra obrany do roku 2001. Zodpovídal za zahraniční mise české armády, včetně Československého praporu v bývalé Jugoslávii. Hlavní organizátor vojenské části vstupu České republiky do Severoatlantické aliance a následné integrace Armády České republiky v jejím rámci. Od roku 2001 by velvyslancem v Indii, Bangladéši, Nepálu, Srí Lance a na Maledivách a v Japonsku.

Pane Novotný, byl jste jedním z architektů vstupu ČR do NATO. Ten probíhal v době, kdy česká zahraniční politika byla značně roztříštěná. Dnes ta roztříštěnost podle mnohých stále trvá, vnímáte to stejně?

Ano, jelikož už nemusím být politicky korektní – v dobách, kdy jsem byl diplomat, jsem se nepochopitelně setkával se situacemi, kdy jsem přijímal zahraniční delegace a zjistil jsem, že existuje rozdílná zahraniční politika Ministerstva zahraničí, Parlamentu a kanceláře prezidenta republiky. Vždy jsem se domníval, že by měla existovat jen jedna koncepce, na jejichž základních otázkách se shodne vláda i s opozicí. U nás to neplatí. Vláda a opozice smýšlejí rozdílně. Přitom koncepce se nedělá na volební období, ale na desetiletí, to je dobře vidět na Číně a Rusku. Méně už na EU, jakou ta má koncepci zahraniční politiky?

Má na tento stav vliv relativní nevyzrálost naší mladé demokracie v otázkách strategického smýšlení vrcholných politických představitelů?

Nemyslím, že to tak je. Když jsem byl na ministerstvu obrany, a vyjednával se vstup ČR do NATO, v Parlamentu jsem často odpovídal na interpelace poslanců a byl jsem předvoláván do různých výborů. Tam jsem zažíval neskutečné situace a říkal si, jestli někteří politici nejsou blázni. Šel jsem se tedy podívat do archivu na záznamy interpelací z první republiky. Ministři, kteří tehdy vyjádřili obavu z Hitlerova nástupu k moci, byli označováni za militaristy. My jsme při vyjednávání vstupu ČR do NATO dostali podobné nálepky.

Hraje podle Vás roli česká mentalita?

Podle mě v tom hraje roli především neznalost politiků a politických elit.

Vyplývá tato neznalost z marginalizace bezpečnostní a zahraniční politiky, které se dlouhodobě nedostává patřičné pozornosti?

Tato témata v současné době nehrají v politickém ani občanském životě velkou roli. Je dnes velice populární zlehčovat úlohu armády a volat po škrtech ve výdajích na obranu. Na to voliči slyší. A to samé dnes platí o zahraniční politice. Chybí totiž zásadní témata, jako byly vstup do NATO nebo EU, na kterých se mohli politici profilovat a zaujmout k nim jasně srozumitelná stanoviska. Úpadek je dobře vidět na rozpočtech Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí. Dnes politiky zajímá spíše Ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo Ministerstvo pro místní rozvoj. To jsou největší příjemci financí ze státního rozpočtu. Pro politiky jsou nyní prioritní právě peníze, nikoli to, jak je ukotvený český stát.

Často se ozývají kritici Václava Klause, kteří ho obviňují, že překračuje Ústavou dané postavení vně výkonné moci a snaží si vytvářet vlastní zahraniční politiku. Lze proti tomu nějak zasáhnout?

Vzhledem k okolnostem, lze prezidentovi jeho chování těžko vyčítat. Například to, že máme v současné době dva státní tajemníky pro EU, jednoho ve vládě a druhého na ministerstvu zahraničí je absurdní. Za mých deset let působení v zahraničí jsem s ničím podobným nesetkal. Zdejšími poměry jsem neustále překvapován.

Jak komplikované dění v ČR vnímají v zahraničí?

V zahraničí naše zahraniční politika zajímá jen málokoho. S Českou republikou jsou v cizině spojena jména Václava Havla a např. Japonsku ještě Věry Čáslavské, znají Emila Zátopka, české pivo a český křišťál. Ale že by někdo znal předsedu nějakého parlamentního výboru? Roztříštěnost a neschopnost vlády se dohodnout s ministerstvem paralyzuje Českou republiku zejména zevnitř. Zahraniční politika má být soustředěna na ministerstvu zahraničních věcí a bezpečnostní na Ministerstvu obrany.

Když se vrátíme k otázce NATO, pokud by se podařilo politiku sjednotit, jakou politiku by se měla ČR snažit v rámci NATO hrát?

ČR má bohužel v NATO jen minimální roli. Při našem vstupu do NATO tehdejší premiér Zeman slíbil, že na obranu každoročně připadnou alespoň 2% HDP, jak je vyžadováno po všech členech. Dnes se NATO dostává do kritické situace, protože 2% nebo i více dávají jen Velká Británie, USA, Řecko a Turecko. USA samy v době našeho vstupu financovaly 50 % rozpočtu NATO, dnes to je téměř 75%. Ostatní členské země, včetně nás, pouze okolo 1%. Finanční a vojenská dominance USA v NATO nemůže trvat věčně a evropské země by si to měly uvědomit dříve, nežli si to uvědomí američtí kongresmani.

Myslíte, že tento disproporcionální vztah mezi USA a ostatními státy ovlivňuje i fungování NATO jako celku a rozhodovací procesy v něm?

Když jsme vstupovali do NATO, mělo úplně jinou podobu než dnes. Nyní se do jisté míry podobá spíše OBSE. Stává se z něj diskusní klub. Důvodem je počet členů, OBSE jich má 55 a je pouze platformou pro diskusi. NATO má teď 28 členů a ti často velmi složitě hledají shodu. Proto akce NATO jsou spíše „koalice ochotných“, ne akce celé organizace. Vidět to bylo naposledy v Libyjské operaci poslední operaci NATO mimo území NATO. Itálie se zdráhala, Německo i ČR se odmítly zúčastnit.

Akci tedy vedli Američané, Kanaďané, Francouzi a Britové. To jsou čtyři státy z 28. Po třech měsících se některé země dostaly na hranu schopnosti zásobovat municí, docházely jim letecké bomby a měly prázdné sklady. V euforii po rozpadu SSSR se začaly prudce snižovat vojenské rozpočty v domnění, že nám nic nehrozí. Evropské členské země NATO snížily rozpočty o 20 miliard dolarů zatímco země BRIC za stejnou dobu rozpočet navýšily o 140 mld. Trend je zřejmý.

Neztratilo vlastně NATO smysl existence už po rozpuštění Varšavské smlouvy?

Faktem je, že bylo původně založeno proti šíření komunismu. Ovšem jak se postupně připojovali další členové, po Německu, Řecko, Turecko, Portugalsko, Španělsko i země bývalého Varšavského paktu, v první vlně ČR, Polsko a Maďarsko – tuto charakteristiku postupně ztrácelo. Začalo se hovořit o dalším rozšiřování na východ, při tom Západ systematicky opomíjel Ukrajinu, která je ovšem de facto regionální mocnost. Západní politici nepochopili, že nemohou Ukrajinu přehlížet na úkor Ruska.

Vůči Ukrajině vlastně žádnou politickou strategii neměli a ani dodnes nemají. Ukrajina prostě není Rusko. Na druhé straně zase ukrajinští politici nesplnili své sliby, neprovedli vojenské reformy a korupce je v armádních i dalších sférách velmi silně zakořeněna. Nastala únava Západu. Dnes je podle mého názoru zbytečné uvažovat o rozširování NATO o Ukrajinu. Nemluvě o Rusku, které samozřejmě ani do NATO, ani do EU vůbec vstoupit nechce.

Podívejme se na Turecko, které má druhou největší stálou armádu NATO a má velmi strategickou geografickou pozici jak vzhledem k Asii tak Rusku. Je cestou snaha o jeho maximální zapojení do činnosti a cílů NATO?

Turecko prodělalo v poslední dekádě značnou změnu. Omezení vlivu armády a posílení demokratických principů jej přibližuje Evropě. Na druhé straně se jí ovšem ideově vzdaluje, protože umírněný islám se stále více promítá do každodenního chování tureckých představitelů, ať už jde o zásadní rozhodnutí nebo banality jako je napříkad konsumace alkoholu na tureckých ambasádách.

Bude tedy pro NATO těžké prohlubovat zapojení Turecka?

Turecko zablokovalo Americkým jednotkám použití tureckého prostoru ve válce s Irákem. A pomoc proti Íránu? Američané Turecko ani nepožádali. Nedávno se Turecko vymezilo tvrdě proti Izraeli, na druhé straně vyjádřilo podporu revolucím v okolních arabských zemích. Turecká zahraniční politika směřuje k obnově vlivu bývalé Osmanské říše.

Na tureckých vysokých školách studují studenti z celé střední Asie, navštěvují přední vojenské i diplomatické akademie, které financuje vláda. Turecko se stává regionální mocností se vším všudy. Je to velký hráč, který ovlivňuje situaci na Blízkém východě. Všimněte si, jak nyní tlačí na režim v Sýrii. Vedle Egypta, který ale momentálně díky nestabilitě ztrácí, Saudské Arábie a Iránu, je Turecko nyní možná ten nejdůležitější hráč v oblasti.

Pro www.sekuritaci.cz
Rozhovor zpracoval: Filip Tuček a Jakub Janda

Seznam článků

6.1.2014
Zbraně na velvyslanectví nepatří

3.12.2013
Co znamená poslední vývoj na Ukrajině?

28.11.2013
Dohoda s Íránem nebo jen pokračování hry na schovávanou?

22.10.2013
Tak máme před sebou volby. Skončí opět patem?

29.8.2013
Pane prezidente, omluvte se!

26.8.2013
Útok na Sýrii - účel opět světí prostředky?

20.8.2013
Neslavné výročí okupace

19.8.2013
Syrský konflikt se může začít nekontrolovatelně šířit

16.8.2013
Muslimské bratrstvo postupně směřuje egyptskou společnost k občanské válce

2.8.2013
Hrátky s obranou státu jsou velmi nebezpečné

1.8.2013
Je něco shnilého...

28.7.2013
Dobrá zpráva - vyšetřování zneužití Vojenského zpravodajství poběží dál

16.7.2013
Jak dlouho ještě, pane Schwarzenbergu?

12.7.2013
Pár slov k poslednímu vývoji v Sýrii

7.7.2013
Arogance „staré Evropy“ vůči prezidentovi Bolívie

6.7.2013
Blízký východ na nebezpečné křižovatce

3.7.2013
Kam směřuje Egypt?

26.6.2013
Čeho je moc, toho je příliš. Je na čase udělat pořádek…

25.6.2013
Amerika už není zemí neomezených možností, teď je to ČR

6.6.2013
Jak zahraniční politika vlády prospívá našemu hospodářství?

31.5.2013
Tzv. „Schwarzenbergova finta“ na prezidenta Zemana

30.5.2013
EU otevřela dveře k velké válce na Blízkém východě

28.5.2013
Premiér má šanci dostát svým slovům o podpoře podnikatelů

24.5.2013
Špatný týden pro zarputilé obhájce koncepce multikulturality

16.5.2013
Dění v Sýrii jako další užitečná lež?

14.5.2013
Pár smutných poznámek k oslavám osvobození Československa

30.4.2013
Před 20 lety se rozdělila československá armáda

5.4.2013
Obnova Mariánského sloupu jako snaha o rekatolizaci veřejného prostoru?

3.4.2013
Napětí na Korejském poloostrově by se dalo krájet

3.4.2013
V listopadu 1989 bylo všechno poněkud jinak

1.4.2013
Remek velvyslancem v Rusku? Řekněte mi, proč ne...

21.3.2013
Kdy se politici západních demokracií konečně poučí?

12.3.2013
14. výročí členství v NATO ve stínu pravicového marasmu

24.2.2013
A kdy se landsmanšaft omluví nám?

19.2.2013
Hlava mi to nebere

13.2.2013
Severní Korea - do třetice všeho atomového

11.2.2013
Vláda by měla jasně říci, jaké má v Mali zájmy

7.2.2013
Česká republika – země, kde nejsou respektována žádná pravidla. Proč?

29.1.2013
Vysvědčení médií za prezidentskou kampaň je smutné

18.1.2013
Čeho je moc, toho je příliš - pane ministře, rezignujte!

15.1.2013
V naší republice je i nemožné možné...

4.1.2013
Personální tanečky kolem obsazení ministerstva obrany

2.1.2013
Kdo by neměl být prezidentem republiky

21.12.2012
Škatulata na obraně a ostuda u NATO

15.12.2012
Začaly přípravy na zásah v Sýrii?

12.12.2012
Kam směřuje ministerstvo obrany?

2.12.2012
Existuje v našem státě pojem „vyvození politické odpovědnosti“?

27.11.2012
Podivný postoj našich spojenců ke konfliktům na Blízkém východě

19.11.2012
Nikdy nekončící konflikt mezi Izraelci a Palestinci

16.11.2012
Smutné oslavy 23. výročí „Sametové revoluce“

2.10.2012
Ohlédnutí za aférou s metylalkoholem aneb kdo neholduje tvrdému alkoholu, škodí státu

20.9.2012
Ocenění práce této vlády, tentokráte z Bruselu

18.9.2012
Exvelvyslanec o lobbingu v Indii a Japonsku: Říkají ANO, ale často myslí NE

17.9.2012
Vlna demonstrací v islámském světě

16.9.2012
Koaliční vládě byl vystaven děsivý účet za I. poločas vládnutí

14.8.2012
Bouře kolem zákona o církevních restitucích

18.7.2012
Vláda zřejmě ztratila pud sebezáchovy?

15.7.2012
Představitelé koalice vládních stran se v pátek předvedli v plné parádě a v přímém přenosu

24.6.2012
Exvelvyslanec Novotný: Kníže vede úřad ke dnu. Může za to i Kalousek

25.5.2012
Skončil Summit NATO v Chicagu, co bude dál?

17.5.2012
Nadcházející Summit NATO v Chicagu

23.4.2012
Arabské jaro po roce, co na to Západ?

15.4.2012
Jak je to s proklamovanou vládní podporou exportu?

6.2.2012
Jaromír Novotný: Nastala únava Západu

[CNW:Counter]